Nevím, jak se prolínají osudy lidí. Ale všechno má vždy svůj důvod a svůj směr. Nikdy by mě nenapadlo, že můj osud mě zavede tak daleko od mé země a spoustu lidí z naší organizace asi taky ne. U nás v České republice, a dá se říci v celé EU, jsme dlouhá léta nezažili válku, nebo strach o svůj život. Nevycházet na ulici, protože je zrovna zákaz vycházení, nebo to, že děti nemohou chodit do školy, protože jsou jiného náboženství, povinný vojenský výcvik, nevědět, co vás čeká zítra, skoro každý den ztrácet své blízké, být prodáváni do otroctví a nevím, jaké ještě hrůzy existují.
My žijeme ve vyspělém světě, kde naše děti mohou studovat, mohou si hrát, mít pocit bezpečí, chodit do školy bez rozlišování. Můžeme si jít v klidu sednout na kafe s kamarádkami, chodit nakupovat, máme budoucnost.
Když jsem poprvé přijela do Kurdistánu, tak jsem viděla jen utrpení, bolest, smrt, týrání. Bylo to hrozné! Chtěla jsem se rychle vrátit zpátky do své země a zapomenout na to vše. Ale když jsem pak jela poprvé do kempu mezi děti, kterým jsme přivezli vaši pomoc a ony ke mně přišly a usmály se na mě s těmi maličkými tvářičkami, byl to tak nádherný pocit. Jedna holčička, která ke mně přišla, bylo jí asi tak 6 let, měla dlouhé blond vlasy a nádherné velké modré oči, a říká mi: „kdo jsi, proč si za námi přijela“. Nevěděla jsem, co jí na to říci, tak jsem ji jen objala. Holčička mě objala taky, na tento pocit nikdy nezapomenu a od té doby jsem se rozhodla, že tady budu pomáhat. Holčička ztratila půlku své rodiny, kvůli zrůdám z IS, ale ona má šanci na nový život.
Jde o to, že i když lidé z těchto válečných území ztratili mnoho, dokázali vstát a žít dál. Ženy, které byly v zajetí IS, prožily neuvěřitelná muka, některé to nevzdaly a snaží se vrátit zpátky do všedního života, některé, bohužel, mají jak fyzické, tak i psychické následky. Nejhorší je to, že mezi těmito ženami jsou i dívky a děti, nejmladší, o které vím, bylo 6 let. Kdo to může udělat, co je to IS…jsou to jen nemocní lidé, jsou to stvůry, tak jim tady říkají.
Malé kluky nutí přejít na jejich víru po vyhrůžkách, že zabijí jejich blízké, že už je nikdy neuvidí. Tak jim zblbnou hlavu, že potom dělají, co chce IS. Dokonce jsem viděla jedno video, kde malého chlapce přivázali k nějakému kůlu, nechali ho tam bez jídla, protože jim odporoval, bičovali ho a mlátili, pálili ho cigaretami. Bohužel, tento chlapeček týrání nepřežil. Bylo mu asi 7 let. To je jeden z případů, ale takových jsou zde tisíce. IS buduje dětskou armádu, jak můžou?
Jak plynul čas, tak jsem sem jezdila každé dva měsíce a seznámila jsem se se spoustou lidí. Díky nim jsem taky pochopila hodně důležitých životních věcí. A rozhodla jsem se, že budu pomáhat, jak dlouho budu moci. Naše organizace již poslala na území pomoc ve formě 9 transportů s potřebnými věcmi, například oblečení, boty, kojenecké mléko, léky, zdravotnické potřeby atd.
Nebyla to jen naše pomoc, ale pomoc lidí z Německa a České republiky. Proto prosím, pomáhejme dál, vy i my.
Momentálně pracujeme na území Šingálu na projektu Medical point, který bude zajišťovat v této oblasti zdravotnickou péči.
Nadále připravujeme další transport s pomocí, který bude obsahovat především dětské balíčky, které jste připravili vy.
Dále v něm budou léky a zdravotnické potřeby do Medical pointu, hračky, školní potřeby, oblečení, boty, hygienické potřeby, atd.
Stále nám ale chybí finanční prostředky na poslání pomoci. Jeden transport vyjde na 5000 EUR. Každá koruna je potřebná. Přispět můžete na naše transparentní konto. Děkujeme vám!

 

 

Situace jezídů je strašlivá. Potřebují vaši pomoc