Kurdská historie a přítomnost

Kurdistán je území, které se rozkládá od severozápadu pohoří Zagros dále na východ pohoří Taurus.
Tento region se dá určit jak geograficky, tak zejména kulturně. Kurdové jsou etnická skupina s bohatou historií, vlastním jazykem a kulturou. Dají se také charakterizovat pomocí konfliktní linie, která se prolíná celou jejich historií a stává se tak prvkem jejich identity. Touto linií je boj o samostatný stát. Kurdistán (ve významu oblasti, která je obydlená většinovou populací Kurdů) a jeho obyvatelstvo se od starověku potýkali s invazemi dobyvačných národů, perzekucemi a postupnou islamizací. Na území Kurdistánu za toto období vznikaly a zanikaly samosprávné jednotky (nejznámější z nich jsou kurdské chalífáty ve 14. století), často pod vlivem různých impérií. Klíčové období pro pochopení současného stavu je ovšem doba kolem rozpadu Osmanské říše.
Politickému uskupení Kurdů prosazujícímu vznik samostatného Kurdistánu byla v rámci smlouvy ze Sèveres slíbena autonomie na území bývalé Osmanské říše. Ovšem k naplnění této smlouvy nikdy nedošlo, zejména kvůli úspěchu tureckého nacionalisty Mustafy Kemala a následným podpisem smlouvy z Lausanne, díky které vzniklo Turecko v hranicích, jak je známe dnes. Zbytky Kurdistánu, které nepohltilo Turecko, byly rozděleny mezi území Francie a Velké Británie.
V roce 1925 tedy můžeme pozorovat zánik snu Kurdů o samostatném státě a rozdělení Kurdistánu mezi čtyři státy: Turecko, Sýrii, Irák a Írán. Kurdské menšiny se tak začaly na těchto územích ve dvacátém století vyvíjet odděleně. Této události můžeme přičítat vytvoření mnoha odlišných kurdských uskupení, z nichž některá se stala silnými hráči. Přestože byl Kurdistán rozdělen, tak hlavní myšlenka jeho obyvatel – vytvoření samostatného Kurdistánu – nikdy nezanikla.
Pojďme si tedy představit relevantní kurdská uskupení v Turecku, Sýrii a Iráku.


PKK v boji za kurdskou autonomii na území Turecka

Turecko po vzniku vlastního státu razilo linii vytvoření kulturně homogenní země. V praxi se to projevovalo tvrdou diskriminací minorit, zejména řecké, arménské a kurdské. Kurdům v Turecku bylo zabráněno používat svůj vlastní jazyk a projevovat svoji identitu. Kurdové ovšem turecké moci tvrdě vzdorovali a proběhlo mnoho povstání, která byla Turky krvavě potlačena.
V 70. letech byla skupinou kurdských studentů založena tzv. Kurdská strana pracujících (PKK) vedená Abduláhem Öcalanem. Ideologicky se tato strana hlásila ke kurdskému nacionalismu a revolučnímu socialismu. Jejím cílem byla autonomie Kurdů a vznik Kurdistánu. PKK byla s Tureckem v krvavém konfliktu prakticky od jejího vzniku, až do roku 2013, kdy bylo vyjednáno příměří (které bylo z obou stran v minulých dnech porušeno). PKK se zapojila do boje proti ISIL, nad kterým zvítězila v obraně hory Sindžár. Ozbrojené křídlo PKK se dělí na mužské HPG a ženské YJA­STAR. Kvůli dlouholetému konfliktu (za použití guerillové taktiky a teroristických útoků) s Tureckem je PKK na listině teroristických organizací. PKK je považována za teroristy nejen ze strany Turecka, ale také celého NATO a EU.


YGP v de­facto autonomním regionu Rojava v Sýrii

V roce 2003 vznikla v Sýrii tzv. Strana demokratické unie (PYD), sdružující Kurdy v severní Sýrii a ochraňující jejich zájmy. Strana se hlásí ke kurdskému nacionalismu, socialismu a demokracii. PYD bere, stejně jako PKK, Abduláha Öcalana jako svého ideologického vůdce a je tak ideově spojena s PKK (PKK ovšem do problémů PYD nezasahuje). Ozbrojené křídlo PYD vzniklo v roce 2011 pod názvem YPG na obranu kurdských zájmů v Sýrii. PYD má podobně jako PKK také ženské bojovnice, zde pod názvem YPJ. Jednotky YPG/YPJ bojují proti ISIL a podařilo se jim ovládnout velkou část syrsko-­tureckých hranic.
Tímto se ze severní Sýrie ovládané Kurdy stal kvazi­autonomní region s názvem Rojava. V YPG působí řada zahraničních dobrovolníků, ale také Arabů. PYD je, se svým ozbrojeným křídlem, Tureckem považována za stejnou teroristickou organizaci, jako je PKK. To ovšem PYD vehementně odmítá. Rojavští Kurdové jsou podporováni Francií.


Irácký Kurdistán a Pešmergové

Irácký Kurdistán je autonomním regionem Iráku. Ze všech jmenovaných má díky své demokratičnosti, fungující vládě, státní správě a zahraničním diplomatickým vztahům, nejblíže k samostatnému státu. Disponuje také podporou ze Západu. Místním exekutivním tělesem je tzv. Kurdská regionální vláda (KRG). Jako v Turecku, ani v Iráku se Kurdové nevyhnuli tvrdým bojům za svou autonomii. Střety Pešmergů (v té době název pro bojovníky za kurdskou autonomii, který se ustálil i pro dnešní armádu, v překladu znamená ,,na smrt jdoucí“) s baasistickou vládou a kurdská genocida s vžitým názvem Anfal, budiž výmluvnými příklady jejich boje za sebeurčení.
Irácký Kurdistán postupně získával autonomii jakou součást Iráku od 70. let 20. století a v roce 1991 se z něj potom stal autonomní region pod kurdskou správou. Z výše jmenovaných kurdských uskupení je Pešmerga určitě nejlépe vycvičená, vybavená a velmi efektivní při boji proti ISIL.

Můžeme pozorovat, že jsou kurdská hnutí, až na rozdílnou polohu, velmi podobná (uskupení hlásící se k demokracii, která leží v levicovém spektru, s ohledem na rovnoprávnost žen) a snaží se prosadit společné zájmy (formu vlastní autonomie). To je také vede ke společné kooperaci, kde PKK funguje jako jakási spojka mezi PYD a KRG. Z hlediska pohledu mezinárodních aktérů se ovšem velmi liší, neboť je PKK považována za teroristickou organizaci, PYD je považována za teroristickou organizaci Tureckem, ale ne jinými státy NATO (Francií) a KRG má mezinárodní uznání, a také ze všech organizací určitě nejstabilnější postavení v regionu.

Jednotky Pešmerga